CÍL: Děti porozumí oběhu vody v přírodě.
ČAS: 45 min.
POMŮCKY: Obrázky, které se dají navléknout na krk – pro každého žáka jeden, text koloběhu vody pro pedagoga, obrázek koloběhu vody v přírodě (dostupný z různých internetových stránek, učebnic).
Obrázky: slunce, mraku, kapky, stromu, půdy, moře.
POSTUP: Děti se rozdělí na dvě poloviny. Jedni jsou publikem a druzí herci. Později se vymění.
PŘÍPRAVA NA DIVADELNÍ SCÉNU:
Žáci si rozdělí role. Nejlepší variantou je, když si každý žák vybere roli, kterou chce. Je však potřeba, aby role byly zastoupeny na divadelní scéně všechny.
Jeden žák dostane obrázek slunce, představuje tedy Slunce.
Někteří žáci obrázky mraků.
Tři žáci obrázky kapky vody.
Někteří žáci obrázek moře, který si dají na krk, a svými pohyby představují vlny na moři.
SLUNCE
Jsi Slunce. Na začátku příběhu přicházíš na scénu a v ruce držíš kartu slunce. Když se zatáhne,
předstoupí před tebe mrak, ty zůstáváš na svém
místě. Když svítíš nad mořem, přejdeš k dětem,
kteří představují moře, a opět držíš v ruce obrázek slunce.
MRAK
Když se zatáhne, přijdeš na scénu a postavíš se
před slunce. V ruce držíš obrázek mraku. Stále
stojíš a čekáš, až přijde tvůj čas. Jakmile vypravěč
řekne, že se teplem z moře odpařuje voda a vznikají mraky,
přejdeš blíže k dětem, které jsou moře.
Vítr mraky posouvá nad pevninu, ty se vracíš na
své původní místo.
KAPKA VODY
Jakmile začne pršet, přicházíš na scénu a děláš
pomalé dřepy, což vypadá, jako když kapky padají
na zem. Při tom ještě dvěma prsty ťukáš do dlaně,
a napodobuješ tak zvuk deště. Pak přestaneš, aby
bylo slyšet, co vypravěč říká dál.
STROM
Stromy stojí na scéně od samého začátku. Máte
ruce zvednuté jako větve stromu. Když začne foukat vítr,
rukama pohybujete jako větve ve větru.
Když nasáváte vodu z kořenů do listů, předkloníte
se a naznačujete, že nasáváte vodu od chodidel
postupně až do konečků prstů. Děláte zvuk nasávání vody.
PŮDA
Půda je na scéně od samého začátku. Jakmile déšť
dopadá na půdu, předvádíte pohyb rukama.
Roztažené ruce do boku stáhnete k sobě k hrudníku
a děláte pusou zvuk nasávání.
MOŘE
Moře je na scéně od samého začátku. Děti mohou
předvádět svým tělem nebo rukama, jak se vlní
hladina moře.
Do prostoru postavíme tři žáky jako stromy, ti si na krk nasadí obrázek stromu a svým postojem hrají strom. Tři žáci v prostoru představují zemi (půdu), ti si na krk nasadí obrázek půdy. Mohou v ruce držet i mističku s půdou.
DĚJ: Pedagog je vypravěč, děti jsou herci. Pedagog nejdříve povídá příběh koloběhu vody bez hraní rolí. Vyzve žáky před začátkem příběhu, aby se soustředili na svou roli, kterou představují, aby si v hlavě představili, jak příběh v roli ztvární. Pedagog vypráví příběh znovu, ten už děti ztvárňují. Žákům může pomoci, že si předem na svých kartách přečtou svou roli a co mají dělat. Není to však podmínkou (viz tip pro pedagoga). S malými dětmi si při prvním čtení příběhu povídáme, jak kdo ztvární svou roli, malé děti text na druhé straně obrázku nečtou.
PŘÍBĚH:
„Na Zemi svítí sluníčko (Slunce přichází na scénu), není velké parno, příjemně hřeje, že se všechny květiny i stromy vyhřívají (stromy jsou již na scéně). Vítr jemně pofukuje a hraje si s větvemi stromů (stromy jemně pohupují s rukama nad hlavou).
Najednou se zatáhlo, přišly mraky a zvedl se vítr (mraky se postaví před Slunce). Spustil se déšť. Kapky padají a pleskají kap, kap, kap. (Děti kapky dělají dřepy a pleskají dlaněmi o sebe).
Déšť dopadá i na stromy. Ty, po teplém dni, mají žízeň a nasávají vodu kořeny a vedou ji do svých listů. (Stromy nasávají vodu tak, že stojí, předkloní se a pohybem naznačují, jak sají vodu od chodidel nahoru, postupně ji rozvádí až do konečků prstů nad hlavou).
Déšť dopadá i na půdu, která ráda vodu nasaje do sebe, aby mohla poskytnout vláhu rostlinám i živočichům, kteří zde mají domov. (děti Půda předvádí pohyb: roztažené ruce do boku stáhnou k sobě k hrudníku a dělají zvuk nasávání). Část vody se z půdy odpaří a část odteče postupně do podzemních vod, potůčků a řek až do moře. (děti Moře předvádí svýma rukama, jak se vlní vlny).
Na moře svítí sluníčko (Slunce se opět objevuje na scéně a předvádí, jak září nad mořem). Z moře se odpařuje teplem voda a vznikají mraky (Kapky jdou od Moře k Mraku). Mrak se zvětšuje a vítr ho posouvá nad pevninu. Co se s ním stane dál?“
Na konci nezapomeneme na potlesk.
Děti se vymění a zahrají příběh znovu.
REFLEXE: Jak jste byli spokojeni se svou rolí? Jak vám šlo hraní? Bylo jednoduché/těžké sladit se s kamarády, spoluherci? Co byste příště změnili? Kde se tedy voda bere? Kam se ztrácí? Správná odpověď: Voda se nikam neztrácí, pořád putuje ve světě dokola a dokola.
TIP PRO PEDAGOGA: Můžete s dětmi vymyslet další role, např. i vítr může být ztvárněn. Též můžete dětem dát volnost v představení děje, v pohybech a ztvárnění. Je přínosnější, když samy vymyslí, jak svou roli ztvární. Text na druhé straně obrázku je určen hlavně pro ty, kteří si neví se svou rolí rady, nemají v tu chvíli dostatek fantazie. Obrázky nemusí být pověšené na krku, mohou být udělané jako čelenka apod.
MALÝ A VELKÝ KOLOBĚH VODY
Část vody spadlé z atmosféry na zemský povrch se do země vsákne, později se ze země odpaří, poté zkondenzuje a poté opět spadne na zem a vsákne se. Tomuto koloběhu vody nad krajinou říkáme malý koloběh vody. Kromě deště může mít také podobu sněhu, námrazy, mlhy, rosy. Podstatné je, že čím vícekrát se takto voda na zemi „otočí“ bez odtoku do moře, tím je malý koloběh vody účinnější. Malý koloběh vody tedy nutně vyžaduje možnost zadržení vody na zemi. K tomu u nás slouží lesy, mokřady, říční a potoční nivy, rašeliniště, přirozené i umělé vodní nádrže, ale i půda jako taková.
Velký koloběh vody zahrnuje, velmi zjednodušeně, odpařování vody v oceánech, transport vody ovzduším na pevninu, spadnutí vody ve formě srážek (déšť, sníh) na zemský povrch a odtok vody vodními toky zpět do moře. Na velký koloběh vody má hlavní dopad vzdušné proudění kolem Země.