CÍL: Žáci si utvářejí vztah ke krajině, k místu, kde žijí. Žáci rozvíjejí své emocionální dovednosti.

ČAS: 30 min.

POMŮCKY: PL Krajina a mapa pocitů

POSTUP: Při procházce krajinou se žáky nacházíme různá zastavení, kde se na pár minut ztišíme, např. výhled na město/obec, potůček, holoseč (kácení stromů, kterým vznikne větší/menší holá plocha), stopy po člověku (např. odpad). Vyladíme se nejdřív na sebe a pak na krajinu, kde se nacházíme. Vnímáme, co v nás okolní krajina vyvolává, jaké pocity se v nás objeví, co za pocity přináší. Asociujeme své pocity – vyslovíme je nahlas nebo můžeme zaznačit do PL Krajina a mapa pocitů (příp. se můžeme naopak z mapy inspirovat). Později sdílíme pocity společně, pokud se v tom cítíme dobře (pozn.děti i pedagog by měli cítit dostatečně bezpečný prostor ke sdílení).

VARIACE: Mapy pocitů pro nejmenší žáky3

ČAS: 30–45 min.

POMŮCKY: Velké srdce z papíru, smutný smajlík z papíru – pro každého žáka, 3 menší srdíčka a 3 smutné smajlíky – uvnitř s obrázkem: sýkorka, ježek, motýl, podložky na sezení (podle ročního období)

POSTUP:

  1. Pedagog si předem při procházce krajinou vytipuje místo, kde se s žáky zastaví. Vytipuje ho tak, aby se o místě dalo hovořit kladně, případně i záporně. Anebo se při procházce bude s žáky zastavovat vícekrát a budou hodnotit skrze vlastní pocity vícero míst.
  2. Všichni sedí, nebo stojí v kruhu. Platí pravidlo, že žáci musí být na dohled pedagoga. Pak vyzve žáky, aby si místo v krajině prohlédli, prozkoumali, prošli se a vnímali svůj pocit z krajiny, z prostředí, kde se nacházejí. Pokud najdou v okolí místo, kde se cítí dobře, umístí na konkrétní místo velké srdíčko. Pokud se někde necítí dobře, umístí smutného smajlíka. Poté se vrátí do kruhu. Až jsou všichni zpět, společně projdou označená místa a povídají si o svých pocitech a umístěních srdíček a smutných smajlíků.
  3. Všichni stojí/sedí opět v kruhu. Pedagog si s žáky povídá o dalších živých organismech, které v krajině žijí – živočichové, rostliny. Mohou zkusit společně vyjmenovat zvířata, která by mohla žít přímo zde. Co taková zvířata potřebují k životu, aby byla šťastná? Společně přicházejí na odpovědi: vhodnou potravu, úkryt, hnízdo, doupátko, dostatek vody, prostor pro pohyb, někdy další jedince svého druhu.
  4. Nyní nebudou žáci hodnotit krajinu skrz sebe, ale na chvíli se stanou sýkorkou, poté ježečkem a pak motýlem. Zkusí se podívat na krajinu jejich očima. Zamyslí se, zda tu mají vše potřebné k životu. Líbilo by se jim zde? Podle toho do krajiny umísťují srdíčka nebo smutné smajlíky.
  5. Opět se sejdou v kruhu a sdílí, jak se cítili jako zvířátka. Je tu vše, co ke svému životu potřebují? Co v krajině chybí?

Co zvířata potřebují, příklady:
motýl: kvetoucí rostliny, stín i slunce, vyšší trávu, vodu
ježek: úkryt, hmyz, červy, drobné savce, prostor, vodu
sýkorka: hmyz, stromy s dutinami nebo ptačí budky, keře, vodu